› Získejte jako první upozornění na nové články v našem blogu
NYNÍ v prodeji nová kniha Praktická mediace » zjistěte více
Institut pro mediaci a pracovní vztahy
Každý konflikt může mít správný konec
K mediaci lze přistoupit v rámci různých druhů konfliktů. Patří mezi ně pochopitelně i konflikty na pracovišti. Zajímá vás, jaké výhody a nevýhody z toho plynou?
A ne kvůli penězům. Tak zní staré známé personalistické moudro. A co to znamená v praxi? Jednoduše to, že lidé setrvávají v zaměstnání, kde si rozumí s ostatními kolegy, i když třeba nedosahují takových výdělků. Pohoda na pracovišti je pro ně přednější než tučný zůstatek na bankovním účtě. Jestli je člověk spokojený ve své práci, závisí především na tom, zda je nebo není spokojený v pracovním kolektivu.
ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Kdo a za jakých podmínek může žádat o mediaci
Je pochopitelné, že v každé skupině lidí (i pracovní) se čas od času objeví nějaký spor. Rozhodující je přitom způsob, jakým se k této situaci postaví všechny zúčastněné osoby.
Mnoho zaměstnavatelů v České republice začíná pomalu ale jistě objevovat výhody, které s sebou přináší řešení konfliktů prostřednictvím mediace. V naší společnosti byla obecně dlouhou dobu brána pomoc ze strany odborníka jako slabost. A tedy jako potvrzení toho, že si člověk nedokáže poradit sám.
Zároveň existuje spousta zaměstnavatelů, kteří ani neví, že mediace existuje. Často u nich panuje obava spočívající v tom, že by mediátor mohl odhalit, že něco ve firmě nefunguje tak, jak to na venek vypadá. Nebo že by mohl mimo firmu vynést nějaké citlivé informace. Nebo že by zaměstnancům mohl pomyslně popustit uzdu a zaměstnavatel by je následně musel opět vracet do latě.
ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Konflikty: proč se do nich lidé dostávají a jak je efektivně řešit
Pokud zaměstnavatel do firmy povolá externího mediátora, dá se říct, že se jedná o mimořádně osvíceného zaměstnavatele. Neukazuje to totiž jeho slabost, ale spíše sílu. Takový zaměstnavatel si je dobře vědom toho, že konflikty ve firmě by měl v ideálním případě řešit odborník na vztahy.
Zároveň tímto způsobem dává důvěru a odpovědnost za řešení do rukou těm, kterých se konflikt týká (tedy zaměstnancům). A přitom všem si je vědom toho, že se dozví pouze výsledek mediace, nikoliv podrobnosti o jejím průběhu.
Některé zaměstnance může trápit, že mediaci podstoupit nechtějí a berou ji jako takovou povinnost, kterou musí splnit vůči svému nadřízenému. Tak to ale ve skutečnosti není. Mediace je totiž zcela dobrovolná a mediátor má před jejím zahájením povinnost klientům (tedy zaměstnancům) tuto informaci sdělit. Sami se tak mohou rozhodnout, zda ji chtějí absolvovat nebo ne. Pokud se mediace zúčastnit nechtějí, je to jejich svobodné rozhodnutí a je pak už na zaměstnavateli, jak bude konflikt na pracovišti řešit dále.
Někteří zaměstnanci mohou mediaci odmítnout i proto, že odmítají převzít odpovědnost za to, jak se bude jejich věc dál vyvíjet. „Co kdyby to nevyšlo?“ Je pro ně pohodlnější moci případné další nesoulady svést na své okolí.
Pokud zaměstnanci mediaci odmítnou, přijdou o možnost jednání mezi těmi osobami, kterých se konflikt přímo týká. Zároveň sami nebudou vědět, jak se jejich spor bude řešit dále, protože to bude v kompetenci jejich nadřízeného.
ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Kdo může v České republice vykonávat práci mediátora
Zapsaný mediátor má ze zákona povinnost mlčenlivosti, která se vztahuje na jeho klienty. Při pracovní mediaci jsou přitom jeho klienty zaměstnanci, nikoliv zaměstnavatel. To znamená, že mediátor musí zachovat mlčenlivost o všem, co se v rámci mediace dozvěděl i vůči zaměstnavateli, který tuto mediaci pro své pracovníky objednal.
A jak je to s mediováním sporu, kde od počátku není rovné postavení stran (tedy např. zaměstnanec se zaměstnavatelem)? Promítne se nějak tato skutečnost do mediace, při které by měly mít obě strany stejné postavení?
V praxi je třeba od sebe odlišit případy, které mediovat lze a které nikoliv. Je možné mediovat „vztahové a komunikační věci“ mezi dvěma lidmi, ale není možné mediovat to, co je personalistům známé jako „minimax“. To znamená něco, kde právní předpisy stanoví nepřekročitelné minimum nebo maximum něčeho (například minimální hodinovou mzdu nebo minimální počet dní dovolené).
Strany se tak například na mediaci nemohou domluvit na porušování právních předpisů. Na druhou stranu však mediátor může s klienty probrat důvody těchto příkazů a možné dopady jejich nesplnění.
ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Naučte se připravit na vyjednávání. Prozradíme vám, jak na to
Konflikty na pracovišti jsou poměrně časté. Mediace však má velký potenciál dobrat se skutečných příčin těchto neshod a společně najít řešení. Absolvujte kurz mediace a naučte se tyto konflikty urovnat.
© Institut pro mediaci a pracovní vztahy s.r.o.
ochrana osobních údajů | cookies | obchodní podmínky
Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby
…ať už vám žádný tip a rada neunikne.
Beru na vědomí, že odesláním žádosti o zařazení do seznamu příjemců newsletteru dávám výslovný souhlas ke zpracování mých osobních údajů – e-mailové adresy. Tento souhlas uděluji do doby jeho odvolání (tj. na dobu neurčitou). Jsem srozuměn/a s tím, že se mohu kdykoli odhlásit ze seznamu příjemců newsletteru zasílaného společností Institut pro mediaci a pracovní vztahy s.r.o., IČ: 06771173. Odhlášení provedu kliknutím na tlačítko „odhlásit odběr“, které je uvedeno v zápatí každého e-mailu obsahujícího novinky.